Poňoukání: Fryštácký plenér aneb předjarní lovení klíšťáků - Lůčka
Ilustrační procházka 17.3.2015, po milé besedě u Vlaštovek.

Místa památná. Jako děcka jsme proběhli za zahradami a po pár metrech byli v "divočině".

.

Místo, kudy chodívá místní pamětník a kronikář pan Zapletal a nechává se inspirovat terénem Fryštácké brázdy.
Místo, odkud odněkud byl kreslený/malovaný Fryšták třeba panem Knedlou.

.

Tož poďme také.
Jen tak na procházku, jen tak si načmárat co vidím, tužkou do bloku.
Krajinu, strom, kytku, motýla, traktor či vrtulník na obzoru...
Vznášejní je letos plnoleté, třeba by nám bylo dovoleno naše výtvory/veledíla přikramlíkovat na šňůru jen tak pro radost:)

.

Od klubu Vlaštovek kolem Lamošového, mňoukací strom žaluje na polámané větve, kousek na Lůčka.
Až na kopec, odkud je vidět kříž na Lukovském.
Pevnost posedu jsem nezkoušela.

.

Kříž je velmi památný.
Maminka s dítětem ještě málo chodícím stojí na trávě před křížem a pozoruje kombajn.
Obrovský kombajn je pro dítě zážitek veliký. Přibližuje se s mohutným řevem. Až moc se přibližuje.
Mamča pro jistotu couvne pár metrů. Dost rychle couvne.
Na místo, kde předtím s mrňouskem v náruči stála, padá velký kamenný kříž nechtě sundaný kombajnovou rourou, co se jí sype zrní na vlečku...

Podstavec osiřel. Kříž byl pak nějakou dobu železný, teď je zas kamenný, jen trochu menší.
Stojí před Lukovským a tiše povídá svým barevným gumovníkům a okolojdoucím o dobách dávných. Okolojedoucím nepovídá nic.
Také visí momentálně na krásné výstavě v Redutě v Uherském Hradišti. Na obraze pana Šestáka. Prý do 14.4.2015.




Mirabelky pučí, v ještě neolistěných větvích je vidět velké hnízdo. Po poli se prohání traktor, pavouci vyplašení v trávě ani babočky či žluťásci mi nehodlají pózovat, mají naspěch. Na obzoru vrtulník. I rozrazilům, fialové hluchavce a dalším kytkám jsem zcela lhostejná, koňové se ohlédli. Voda v tůňce pod jehnědami se pomalu klikatí dál do Lukovečského potoka, Fryštáckého potoka Januštice a k přehradě. Do Dřevnice, Moravy, Dunaje... až do té velké slané vody. Pěkně je tu, pěkně. Celou dobu se mi nepodařilo zabahnit si boty, snad až moc sucho je na tuto roční dobu. Ještě pohlazení úžasného velechlupaného králíčka a pozdrav mňoukačům za oknem. Uvnitř zrzavý mourovatý, venku na parapetě černobílý. Mňau:)
Z domečku transformátoru kdosi kdesi v Kryštofově údolí udělal místní orloj:)

. . . .



Tož poďme také. Jen tak na procházku, jen tak si neuměle načmárat co vidím, tužkou do bloku. Krajinu, strom, kytku, motýla, traktor či vrtulník na obzoru...
Třeba si někdo, kdo umí, udělá také čas, vezme i stojan, paletu a širák a ukáže nám, jak malují ti, co tužce a pastelkám už odrostli:)

Pojďme. Mrňouskové i babičky, ogaři všeho věku též vítáni. Není to moc daleko.
Čím dřív, tím líp. Než se pořádně probudí klíšťata.
My můžem teoreticky v úterý odpoledne:)
Pití a něco pod zadek sebou, zem je ještě syrová,-)





Když se nám bude takový neorganizovaný malířský piknik líbit, vyrazíme příště zas jinam.
Nad Skalku třeba před svítáním, na Baďuru v podvečer, ať nám sluníčko přeje:)
Pěkně tu je.