Ostravice-Lysá-Ostravice 6.července 2009
Původně chtěla babča na veterány do Velké Polomi.
Zprávy o povodních a rozbitých cestách odhodlání zviklávají, pomoct nepomůže a aby někde zbytečně překážela...
...ale vyvětrat hlavu po posledních týdnech je potřeba...
nalezený vlak, nakonec zase pohotovější plasťák...
několikanásobná duha nad údolím Bečvy, nejpůsobivější, když vycházela z věže kostela v Černotíně....
některé cesty uzavřené... takže osvědčený pohled na přehradu a hory od Bílé
příjemné ubytování u řeky
Podvečerní Ostravice vydechuje nad hladinu mlhu klidu a pohody...
zrzavě mourovatá kočička zamává ocáskem - pozdravuj mrňouska, babčo!
Z černých mraků potvrzuje špička vysílače na Lysé..
na večerní procházku zůstal foťák v pokoji
Babča má navýsost spokojené ráno.
Příjemní lidé v hostinci,
galerie, knihovna a infocentrum s veřejným internetem velice přívětivě v jednom, výstava ve Freudu
po několika letech se konečně podařilo přijet sem v termínu.
Vřele doporučuji.
Malá procházka pod nádhernými horami se pomalu nebezpečně protahuje...
kousek po modré, kufr, připletla jsem se na nějakou mši, hlásím kamarádům, dokud mám signál...
po značkách místního okruhu, kolem obrovských netykavek, vyšších než babča...
...zmizela v plotě... kuna! v poledne... povídáme si s místním, jak on nechtě vozil kunu v motoru, já kotě... přežili:)
hřiby, borůvky ... pro změnu zelená značka a známá silueta! Babča dobře ví, kde je, i když se jen tak toulá...
všecky cesty vedou do hospody - tentokrát přeplněno...
Maminka odmítá dát mrňouskovi pivo, ačkoli dítě si zrzavou vodu zjevně žádá... dostává zase jen nějakou tu v kojenecké láhvi....
rozumná možnost sejít po modré zpět do Ostravice..
Kajsi? (= kde se právě vynacházíš?)
Po cyklostezce od Albínova náměstí směrem k Ivančeně. Se někam přiblížím, li nemáš co dělat...
s nadějí v hlase se ozývají poslední dobou namáhané zejména pouze sedací svaly za volantem,-)
Cyklovolba znamenala vrátit se na Ostravici přes Lysou.. troufáš si, babčo!
šutry zespodu pod Lukšincem .. jak se začne cesta svažovat dolů, je to špatně... ale odbočit nebylo kde.. konečně stezka nahoru... typická lysohorská kamenitá.. jak od Satiny
babča hledá pytlík na uložení někým odhozeného mokrého obalu od sušenek.. vody, kde se dá namočit hlava, není v této výšce zas tak moc... přemýšlí, co k tomu někoho vede, nechávat po sobě zbytečně viditelné značky... chápe, že v určitém okamžiku se do zákoutí někdy velmi spěchá... ale po úlevě už spěchat netřeba, zahrabání použitého papíru trvá nepatrnou chviličku..
Můžu si vás vyfotit? Vidíš, tak se balí baby! komentují okolojdoucí obsah kojeneckého (?) šátku
častěj a častěj se zastavuje, fotí, polévá hlavu.. praštit sebou do trávy, posedět na šutru...
jenže na Radhošti prší a jen čert z Čertova mlýna u Kněhyně ví, kdy to pustí sem... co déšť, ale ve vichru by bylo líp schovaný ...
kousek po rovince ve stínu, plní se toužebné přání rozpálenému organismusmu...
poslední voda z Rajnochovic na hlavu, doplnit čerstvou, "zimnou"..
po pár metrech hříšně přemýšlím, jestli opravdu bylo potřeba pár metrů pod vrcholem plnit opravdu celého půl kila,-)
od značek Malchoru oškubaných zřejmě větrem je ten "kousek" pěkně strmě nahoru a po sluníčku.. dobře, že petka naplněná...
Neuvěřitelné - nahoře.
Děvčata z bufetu hostince U Řeky měla pravdu - dneska parádní výhled.
Reklamní hodněúčelová taška Fryštácka poslouží jako důkaz - jsem tady. Díky, Veroniko!
Spousta mrňousků...
... a psů všech velikostí...
zlatý retrívr a husky, co z posledních sil vyhledávali mokré stíny při cestě nahoru,
se rozhodli vyřídit si osobní spory nahoře velmi razantně - a na to musely zbýt síly majitelům...
spousta zajímavého povídání na cedulích
letadla, obtěžující kraválem dole nervy ještě ne na pochodu, ale na zběsilém úprku, tady nevadí..
poslouchám vysvětlování mrňouskům, jak se plachťák odpojuje od tažného motoráku.. viděls? padá lano...
půl šesté večer nahoře vyvolává unavené zděšení - dolů je to minimálně osm kilometrů po klouzajících šutrech
ovšem tuto kytku musím nafotit... Li*:) ví, jak se jmenuje
a tento výhled... a ještě...tam dole je přehrada...
.. naštěstí potkávám sympatické majitele veselého aprikota,
příjemné povídání pomáhá s mladými držet krok a dostávám se dolů ještě za světla...
..u Butořanky si vzpomenu na skály Mazáku, kam bych ještě někdy ráda...
...u pramene je potřeba rozehnat od sebe statečné obranáře:)
kafe večer na Lysé udělalo své, kolem jedné v noci ještě pořád nespím... křížovky padly všecky..
Kolik že to bylo kilometrů.. patnáct.. dvacet? To je jedno. Podstatný je ten jeden. Výškový!! :)
..ve čtyři se staříci probouzí, vzteklí sami na sebe čekají na dobu aspoň trošku vhodnější na buzení baráku sprchou...
Vrcholek Smrku ozářený prvními paprsky.... tady bublá Ostravice...
tak snad zase někdy...
Babííííí!! A to je ta voda fakt tak čistá?? Je. Jsou ještě místa s průzračnou vodou a lesem živým spoustou hub...
závěje chráněných kytek mezi skalami...
i v Hostýnkách... babča se bojí o nich moc veřejně psát, abys je mohla někdy ukázat i ty své vnučce..
a babíííííí...
vidělas mašinku? Viděla. Motoráček. Někdy jezdí pod Lysou i pára
A už spi. Pac a pusu od jahod a od borůvek:)
Dobrou noc
:)