CO TO UDĚLÁ, KDYŽ.... (moje malé, vlastně docela velké, radosti)

když ... se domluví beseda s lidmi z nějakého druhého konce světa a i staříci si oživí zbytky angličtiny....
KOTELNA
(Mimochodem - podle mne úžasný prostor k tvořivému setkávání, samotná ta členitá malá místnost přímo křičí - tu by byla nádherná galerie... ty prostory mají inspirující dušičku k libovolnému okamžitému dotváření... )



když .... se zorganizuje jarmark na náměstí ...
lidi se zase naučí ....... POTKÁVAT SE ... a chodit si každý pátek třeba pro čerstvou místní zeleninu...

když .... mrňousové zápasí s velkým rýčem, spolu s dospěláky nasadí stromeček u školy...
zatím to vypadá, že všecky přežily, nikdo jim neubližuje, kdosi je zalévá...



když .... se zorganizuje podle starých očí šíleně nebezpečné ale úžasné řádění na rampách, na lešenářských trubkách a čertví na čem...
FAIR PLAY



když .... skupinka dětí vyčistí kus potoka od nepořádku
(bude venku tento človíček ten nepořádek dělat?
Žádného organizátora nejmenuju, ale dělá obrovský kus té nejlepší výchovné práce)



když .... se zorganizuje výstava amatérských tvořičů všeho druhu...
kolikátý už ročník akcí VZNÁŠEJNÍ, FESTIVAL MALÝ SVĚT, MALÝ SVĚT DIVADEL .....





Fryšták vždycky měl zajímavé tvůrčí a pracovité lidi.
Muzikanty. Řemesla. Ochotníky. Sportovce... jak šel čas....
Těší mne, že rostou další a dokážou spolupracovat. Dobří. V dnešní době násobně.

Odbočka: I když - ta DNEŠNÍ DOBA je pojem silně relativní.
Malá ilustrace:
Velmi rozdílně jsme prožívali my tenkrát sotva šestnáctiletí zobáci po prváku první den na chmelu
............... a naši rodiče a učitelé
...................................21.srpna 1968
Jejich pocity chápu až teď.


Před nějakými lety jsme plánovali kterýsi z puťáků. Při všem nadšení jsem musela být takový ten "rozumný" oponent, co je třeba zajistit, na co se připravit, aby...
"Ty se pořád bojíš", řekl tenkrát jeden nádherný mladý skoromuž.
"Počkej, až budeš mít svoje děcka, jestli dožiju, pak se o tom strachu o někoho můžem bavit":)
Konec odbočky.

Naštěstí se v žádné době mládí nebojí tak jako ti tzv. dříve narození. Ale právě tady a teď mne těší spolupracující aktivity mladých a trpělivost "starých mazáků", kteří už nějakou tou džunglí předpisů, zákonů atd. propluli - a umí poradit skvělým nápadům - dobrý nápad, tudy by to nešlo, ale tady snad ano...
škoda, rozbíjet si hlavu zbytečně o zeď, dá se užívat lepším způsobem,-)






NÁPADNÍK ŠÍLENOSTÍ
Vždycky mne zajímaly nízkorozpočtové aktivity.

Odbočka.
Tím spíš, když jeden nejmenovaný pán pravil,
že chci uplést z h...a bič a že to nejde.
Jde. Dá se uplést skoro z ničeho a ještě jím i práskat. Ale dá to robotu hlavou i ručičkama,-)
Konec odbočky.

Z médií mám často dojem,
že drsným sítem byrokracie můžou projít právě jen nápady s rozpočtem velikým...
Proč, to se mi nechce rozebírat.





Takže nápadník ..... třeba .... RYBNÍK - KOUPALIŠTĚ

Přírodní koupaliště, které by nám leckterá obec mohla závidět.
Rybník v Horní Vsi nad sebou má les a louky - nemá do něj co špatného přitéct, prý tam jsou raci.
Pokud se nedovolí "přikrmování" ryb, voda zůstane čistá.

(Odbočka.
Kdysi dávno jsme při puťákových toulkách s dětmi bivakovali na Jezerném,
u krásného křišťálového jezírka v horách nad Velkými Karlovicemi.
Po několika letech jsme ten rybník nemohli poznat - hnusný, špinavý, zakalený...
Majiteli se jedná o množství, ne o pestrost života a o kvalitu ryb:( Nebo prostá neznalost...
Konec odbočky)

Takže areál rybník. Prý když je to koupaliště, musí být plavčík a musí být...
a musí být .... blabla...
tak tomu říkejme třeba protipožární nádrž?

"Opičárna" pro děcka tam už je.
Nebudu fantazírovat o hospodě otevřené i dopoledne,
s různými čajíčky a palačinkami, tousty, jablky nastrouhanými s mrkvičkou či jinými drobnostmi.
(velká fantazie - dotované místo pro pár nezaměstnaných "děvčat" před důchodem nebo po mateřské, o které se zaměstnavatelé moc neperou - a ceny by mohly být rozumné...)


Momentálně pěkný cíl procházky pro mrňousky s doprovodem, svačinku a pití sebou.


Převlékárna - obyčejná dřevěná budka stlučená z krajinek nebo svázaná z větví, se stříškou z rákosí, třeba...
stačila by i stanová konstrukce s plachtou okolo....
.... veřejně přístupné udržované WC... možná by umenšilo růst podpapíráků v okolí...

Sprcha nebo jen hadice na břehu by také zpříjemnila pocit po vylezení z vody.



Rozumbradování

Současný vstup do vody znamená něžné bahýnko,
ve kterém se tak rádi rochní mrňouskové

jakákoli zpevněná plocha
(prkenné molo, pár betonových panelů, malý záliv plýtké vody s pískem pro mrňata...)
znamená čistý vstup a hlavně vylezení z vody i pro ty, co neskáčou rovnou po hlavě ze stavidla







Vyčistit zanesený rybník = moc peněz, moc času, většina živočichů v něm bude remcat...

Přehrazením části přítoku vznikne něco jako malý rybníček,
který odchytí materiál spláchnutý při větším přítoku. Říkalo se tomu zástava. Pár fošen v "U" nebo "I" profilu.



Ten malý rybníček se po větších deštích zanese celkem brzo,
ale jeho vyčištění = trochu dobré vůle, výborné fitness v přírodě, možná malé cvičení mladých hasičů.



Rozumbradování pro technické fantasty
Dalším zajímavým a zároveň užitečným fitkem by mohl být plovoucí mechanický bagr. Zvíří trochu bahna a vynese ho do cedníku... ,-) Většina živáčků by měla stihnout utéct. Dá se to představit jako něco mezi kalovým čerpadlem, korečkovým dopravníkem a šlapadlem,-) Věřím, že mladí merkuroví technici nebo (nebo a) dědečkové by to spočítali a v rámci nějaké praxe i prototypy vyrobili... (následně patentovali a prodávali do světa,-)) Prostě ty dopravní kyblíčky by musely být dost malé, aby se utáhly šlapáním s lehkým převodem... Vytěžený materiál by se po malých dávkách snadno neškodně rozptýlil a přirozeně zapracoval v lese.

ilustrační obrázek ukraden ze stránek:
http://uvp3d.cz/drtic/wp-content/uploads/2014/07/Kore%C4%8Dkov%C3%BD-dopravn%C3%ADk-.jpg


povzdech staré paní


Tzv. ženská logika. Koupím si malé oblečení, zhubnu do něj. Jak to dopadá, víme.

Stejně asi uvažují rychlí jezdci na rychlých strojích,


ale také stavitelé mostů, domů, aut... Však ony si ty kamiony cestu vesničkami i historickými jádry měst probourají...





Někdy tak tajně sním o přepravě kontejnerů vlakem,
o krásných starých domech, které se nemusí bourat kvůli nekonečné řadě dlouhých a širokých kamionů,
o malých rikšách, které náklad rozvážejí do obchůdků s usměvavou, znalou a ochotnou obsluhou,
o cestách, kde se nebojím jet na kole nebo s kočárkem,
o vzduchu, který není vidět ani cítit...

..... a když se probudím,
začnu fandit cyklo/pěšo/inline/blabla stezkám
a každému stromu, kterému se podaří přežít.
Trochu kyslíku můžou přinést i svislé zelené stěny, každá otlučená zídka je hned krásná, když na ní něco zeleného roste...
třeba aspoň truhlík s fazolkami v okně...



FANTASMAGORIE



Nápadník - stará hasičárna. Kouzelný domeček na nebezpečném místě. Ale místa je kolem něj přece jen trochu víc než u hasičárny-galerie na Hvozdné... a co se vybudovaly ostrůvky s přechodem, dá se přejít mnohem radostněji než dřív... nebyla jsem uvnitř, ale určitě je to stavba, která svou dušičku má obrovskou... už jen tím někdejším tajemným úkrytem příšerných starých vzácných masek...



Nápadník - kino... Vešlo by se do okénka původně určeného k prodávání vstupenek třeba maňáskové divadélko? Bylo by slyšet? Na pár starých gaučů (= pohovek) by se mrňousků vešlo do polštářového hnízdečka... na pár stolcích si zahrát člověče, pexeso či šachy... Sál: Daly by se natáhnout dva dráty na dvě opony? Šlo by pomocí bočních závěsů vytvořit skryté kouty - něco jako zázemí pro herce? Divadlo máme probuzené skvěle. Nemyslím, že by bylo nutné kvůli provizornímu jevišti vbourat prostory do sklepa radnice,-) Řady těch pěkných vzácných historických sedadel by možná zahřály zadečky mrňousků při promítání pohádek nebo možná nejen seniorů při starých filmech pro pamětníky... samozřejmě si všecko můžem každý sám pouštět doma při práci, ale sejít se s ostatními, rušit chroupáním a šustěním, zasmát se společně... udělat si sváteční chvilku... třeba s veřejnými zkouškami místních hudebníků, školiček....



Trochu nostalgie. "Peklo" na sokolovně s loutkovým divadlem, velký sál s velkým jevištěm i s propadlištěm, prkna, co znamenaly náš malý velký svět. První krůčky malých baletek na špičkových botách, barvičky na obličej, co se umývaly nejmíň bolestně sádlem. Při hudebních besídkách všichni natěšeně čekali, kdy malá Horáková zakopne na schůdcích, po hlavě vletí ke klavíru a už ani neví, co hraje... nikdy jsem nezklamala. Zato mne zklamalo, že při opravě sokolovny i tělocvičny ve škole zmizela prý ve šrotu kolovadla - nikdo prý nevěděl, k čemu to je... Kruhy, kolovadlo, tyče i lana na šplhání, žebříky, žebřiny, koza, kůň, švédská bedna - byla jsem prosím vždycky sportovní antitalent. Dětem se věnoval někdo školený, kdo uměl dát záchranu a většinou i zachránil. Pokud nešika přece jen slítla z hrazdy a zlomila si zápěstí, nevím o tom, že by to kantorovi někdo vyčítal nebo ho honil po soudech...

Dětem ten pohyb chybí. Táta, co posbírá děcka na ulici a uspořádá jim na té ulici závody. Jen tak. Na ulici tenkrát bez aut, závody bez diplomů a odměn, jen tak pro radost. Pokud právě s jemu podobnými nestaví pro mrňousky školku, zdravotní středisko či obchod... v akci Z.

Se strachem i obdivem jsem občas cestou z práce postávala u škol ve Zlíně a sledovala děcka na koloběžkách, bruslích, kolech... na divné opičárně se se strašným randálem malí i puberťáci vrhali do jisté záhuby. Všimla jsem si, jak zkušenější radili začínajícím, jak usměrňovali zdánlivý chaos k bezpečnosti... co budu vyprávět - šikulové řádili už na rampě u nás na náměstí, pak se přestěhovali na Skalku.

Lešení z trubek nahradilo hrazdy i bradla... pár trubek pevně nainstalovaných přímo v parčíku na náměstí by umožnilo protáhnutí kolemjdoucím všeho věku. Netřeba drahých seniorparků se všemi těmi složitými týracími stroji...


Někdo by mi měl to vzpomínání už zarazit...
Kdysi jsem byla napadena, že vymýšlím práci druhým. Tenkrát to nebyla pravda, moje ruky neodpočívaly.
Teď už ano. O to víc fandím těm, kteří i ve veřejném prostoru makají. Díky.

pohodářská babča Vti
www.frystacko.cz