Eskymácký obrat
Nejdřív - jak jsem se dostala k vodě. V kurzu angličtiny slovo dalo slovo a ta hezká štíhloučká holka se stala kusem mého krásného života. Poprve mne vzali na Dřevku, nad splavem. Loď .... hmmm.... pádlo a veslo, takový menší rozdíl... (na pramičce jsem párkrát veslovala už dřív) zadák, háček... malý slovníček základních pojmů.... neřvali na mne držíš to jak vařechu! A hned na Váh. Samotná baba mezi sehranou partu vodáků. Tak kamarádské chování jsem dlouho nezažila. Už tenkrát mne bylo kus baby a když nic neumím, těžko to lehoučký zadák ukormidluje. Výměna - já do lodi s jejím manželem a maličkým synkem (!!!!), dcera k mamince. Jasným povelům rozumím. Na klidné vodě je mi dovoleno máčet pádlo, síla je to jediné, co mám, na peřeji zní jasné
NEDĚLEJ NIC!
Sjeli jsme krásně a pohodově (tak to zvonku vyzeralo) nádherný kus od soutoku Bílého a Černého Váhu... v zátočině na klidné vodě otáčíme loď, abysme viděli, jak přijíždějí ostatní. Nevím, jak se to stalo, najednou se ta loď "SAMA",-) otočila - jenže dnem vzhůru! Oba najednou jsme jsme v příští desetině vteřiny hupsli vytáhnout "porcelána". Večer u ohně byl malý nejzářivější hvězdou večera -
MY ŠME ŠE ČVAKLI!!!
Následující dopoledne dostávám s neuvěřitelnou důvěrou loď a běž se placatit pod splavem, ať víš, co to dělá. A jde pryč. !!! ??? !!!! Vidím, co to dělá. Co chce!!!! Voda mne neovladatelně žene k písčité plážičce plné mrňat.
UTEČTEEEE, JÁ TO NEUMÍM ŘÍDIT!!!!
Když jsem pochopila částečné souvislosti, stal se ze mne obrovský vodák - teoretik. Od té doby stačí stružka v příkopu a už se dívám, kudy by se to dalo sjet... přesně tak, jak nás to všecky Jirka učil. Podívat se, jak řeka vypadá, že nikdy není stejná, neriskovat ... Můj problém, že jsem brzo vzala na vodu děti... strachu se už nezbavím, i když vím, jak jsou šikovní ...
Bečva, Morava, Moravice... Salza...
Vlčák jako háček u chlapa, co inzeroval, že je suchozemská krysa, a uřídil to, i když pes měl tendenci obíhat teda oplavávat všecky lodě .... někde bude i pár fotek.... Ještě nedávno jsem inzerovala poptávku pevného zadáka nebo lehčího háčka - teď už by musel být kormidelník opravdu hodně pevný, aby zvládl háčka - unavenou babču, která neví, jestli by se ještě do lodi vůbec vešla,-) Už nikoho nelákám, vím, že kdyby něco - a vždycky se může takové "kdyby něco" přihodit... tak kdyby něco, babča už toho moc nezachrání. Všecko má svůj čas, i to hezké vzpomínání...
...jak chlapi jeli Liptovský kanál a ostatní - malí velcí tlustí tencí - jsme utíkali po břehu a hulákali a ječeli a vůbec moc fandili a pozorovali tu nádheru divoké vody... jak půllitr kafe koluje ráno na probrání... jak pomaloučku a majestátně se vynořuje z lesa Helfštýn... jak je silný proud a jak snadno se utopí kytara, když se místo háčka postaví na příď... jak jsem připálené dítě léčila v Hulíně na nádraží spoustou nanuků.... jak starostlivě pobíhá vlčák po zasněženém břehu otvírané Moravice... jak nás druhý den na Salzu už nepustili, protože začaly povodně a zkušený vedoucí zájezdu to poznal... jak krásné jsou břehy provrtané od břehulí u Strážnice ... jak jsem se vyděsila u otevřeného Oseckého jezu.... vůbec jak je svět klidný a jiný z hladiny řeky....
A babíííí, kdes potkala toho Eskymáka???
Aha. Eskymák. Hmmmm. Na Topolné na štěrkáči, tuším. Dlouho jsem pozorovala, jak se někteří otočí s lodí hlavou dolů do vody a zase se vynoří. A pořád sedí v lodi a jedou dál!! Říká se tomu eskymácký obrat, protože to prý našinci poprvé viděli právě u Eskymáků... Tak tenhle cirkusácký kousek mi dlouho nedal spát. První půlku jsem uměla rychle, prakticky hned. Chtělo to jen vysoukat se z lodi a vyplavat dřív než dojde vzduch,-) Ale přece když to umí ti malí špunti... No právě. Malí a obratní ... Babča začala s vodou až v pozdním věku. No, zkusila jsem to. Téměř předpisově jsem otočila loď dnem nahoru, zapřela nějak pádlo o vodu a prudkým švihem...
...prudkým švihem jsem vzala hlavou loď v místě, kde byla docela pevná. Nebo to bylo pádlo? Bezpečnostně dozorující dítě se mohlo smíchy umlátit...
.....a mne ta druhá půlka eskymáka ještě pořád čeká:)
Zatím mlsně hledím na každou pěknou vodu, tipuju, kudy je sjízdná... poslouchám, jak se mezi ledem a sněhem prodírá voda, bublá a šeptá a poskakuje přes kamení... probouzí se do jara...
A už spi:) Dobrou noc
:-)